Nevolnictví

Jan Hladík na Facebook:
Obecně se dá postavení poddaných rozdělit na tzv. "osedlé obyvatelstvo" a "neosedlé". Za osedlé lze považovat zámožné sedláky, rychtáře (ten zastupoval nejvyšší vrchnostenskou funkci ve vsi a mnohdy i ves reprezentoval a byl odpovědný za případná povstání a rebélie), dále střední rolníky (chalupníky a zahradníky) a drobné rolníky. A jako neosedlé obyvatelstvo můžeme považovat podruhy, různá čeládka a vesnickou chudinu.
Co se týče nevolnictví, tak to se u nás začíná projevovat od 17. století a v podstatě tato "osobní závislost" na daném místě a halda povinností znamenala, že průměrně člověk poznal zhruba 20-30km krajiny od svého domova (tzv. životní rádius). Představte si, jak by pro nás bylo dnes frustrující, kdybychom se nepohnuli za hranici 30km od místa bydliště.. :/
Co se týče ve vztahu k vrchnosti, tak nevolníci odváděli různé druhy rent, dávek a povinností - včetně známé roboty. V podstatě bylo nejčastější, že:
1) museli odevzdávat peněžní rentu, čož byly pravidelné platby závislé na velikosti gruntu. VRCHNOST
2) odevzdávali naturální dávky VRCHNOST
3) zastávali pracovní povinnosti - robota (ta pro sedláka znamenala největší zátěž) VRCHNOST
4) odevzdávali desátek (10% z úrody) CÍRKEV
5) a ještě museli odevzdávat berně PANOVNÍKOVI

Tento vztah vlastně fungoval v našich zemích do roku 1848, prakticky do roku 1850. V ten rok si mohli držitelé půdy svá pole a domy odkoupit.

Jan Lízal 1862

Můj pradědeček.
Narodil se jako první dítě Josephu Lízalovi z č.10 a Barboře Buchtové z Moutnic č.6, dne 21.3.1862
Oženil se v 21 letech s o 4 roky starší Marií Sedláčkovou z č.13, jež stojí oproti domu č.10. Marie již byla vdovou po Peregrínu Královi kterého si vzala v roce 1879. Měli spolu syny Jana a Peregrína Královi. Jan zemřel v dětském věku a Preregrín (pravděpodobně) v roce 1944 na čísle 72, tenkráte stojící dům oproti škole. Nevím zda byl vychováván matkou či rodinou zemřelého otce.
Dospělosti se dožilo pět dětí od Jana a Marie:
Anežka Lízalová 1887 si vezme mého pradědečka ze strany matky, Jana Sedláčka
Veronika Lízalová 1891 se provdá do Blučiny za Františka Hanuše
Marie Lízalová 1894 si vezme Adolfa Žáčka z Moutnic č.2, jejich dcera se provdá za Karla Hrdličku
Jan Lízal 1898 si vezme Gabrielu Husákovu a stane se mým dědečkem
Leopold Lízal 1900 dostane půlku domu č.10 jako číslo 83 a ožení se s Anežkou Lízalovou z Moutnic

Veronika Hanušová

 Marie Žáčková

 Jan Lízal

 Anežka Sedláčková

 Leopold Lízal

--

Z manželčiny "strany" se stal švagrem Jana Lízala  Joannes Doležal jenž si vzal za manželku Agnes Sedláčkovu.. jejich vnoučata již někteří pamatujeme. Jsou jimi Jan Doležal z č.5, František (otec Lídy Fialové) a Anežka Kolaříková z č.44.Je jím i Rudolf Doležal zvaný Rajmuntův (otec Heleny Doležalové)

Švagrem byl i Joannes Doležal a jeho žena Agnes Sedláčková (jejich vnoučata jsou Lída Fialová či Helena Doležalová a další potomci třeba Petr a Tomáš Jáchymovi z Moutnic)

Vít Lízal   19.8.2018

Joseph Lízal 1837

Narodil se jako poslední dítě Joannesovi Lízalovi a Anně Čermákové z Moutnic 19. prosince 1837.

Jeho starší bratr František již 14 roků hospodařil na vedlejším gruntu č.11, když se Joseph ženil.
5. února 1862 si vzal jednadvacetiletou Barboru Buchtovu z Moutnic č.6.
Že by se vloudila chybička do mé evidence? To by se jejich první dítě narodilo měsíc po svatbě!

Pouze 4 děti se však dožili dospělosti.

Prvorozený Jan Lízal 1862-1912  je mým pradědečkem. Ten se 23.10.1883 oženil s pětadvacetiletou Marií Sedláčkovou,vdovou po Peregrínu Královi.

František Lízal 1865 se oženil v roce 1890 s Marií Tichou z Těšan,  avšak již 17.6.1892 umírá v Těšanech na tuberkulózu,  Marie vdala za Františka Palána z Měnína.

Františka Lízalová  1866  se 3.10.1891 vdává do Divák za Jana Gloce jehož tatínek se narodil v Nesvačilce č.17 a maminka byla Handlova z Moutnic. Její potomci tam žijí dodnes.

Alfons Lízal 1874-1941 byl v dětském věku dán na vychování ke svému strýci Karlu Buchtovi do Rozárie. Karel byl bezdětný bratr Barbory Buchtové a manžel Evy Adámkové. Tito manželé přenechali svůj grunt Alfonsovi, ale musel si vzít neteř své tety Evy, "jednoduchou" Jenovéfu Adámkovu. Tím rozšířil majetek i o pole z rodiny Adámkovi. V létech 1919- 1924 byl starostou Rozírie. Jeho potomci Drahonští (Jana) žijí v Moutnicích a Lízali (Petr)ve Velkém Beranově.

Jejich sourozenci umírali již v kojeneckém věku až na Annu jíž bylo již 9 roků.

Sám Josef umírá 21.1.1884 ve věku 47 roků. Je tedy jasné, že se nedožil žádného vnoučete.  Jeho manželka Barbara jej přežije do roku 1902.

Thomas Lízal 1672

Dlouho jsem podléhal získané myšlence, že v mém rodokmenu je po Zachariasovi jeho syn Martin. Až v roce 2017 mne Jiří Nečas upozornil, že jeho bratr Jaroslav objevil záznamy o pozemcích v Nikolčicích z nichž vyplývá, že Josef Lízal je synem Tomáše a ne Martina.

Záznam se zdá být nepřehledný. Uprostřed je jako první zapsán Thomas Lÿsal a Dorota. Po nich jej získal Joseph, jenž je napsán z důvodů místa nad nimi. Byl škrtnut když pozemek přešel na Jana Janečka. Z toho, že za jménem Josefa není jeho příjmení se usuzuje, že byl stejného příjmení jako předchozí majitel a musí být tedy synem Tomáše. Jiný Joseph Lízal tam již nebyl.

Tolik na úvod abych vysvětlil svůj (a nejen svůj)omyl.

Musel se narodit okolo roku 1672, tedy starší Martina. Otci Zachariasovi muselo být kolem 40ti roků. Usuzuji z toho, že ten musel mít více jak 20 roků když vlastnil půllán v Měníně v roce 1656  ,tedy se musel narodit okolo roku 1630. 

 Zápis o Tomášově narození se nenajde stejně jako u Martina. Měnínská matrika začíná podzimem 1675, jen o málo později něž bych potřeboval. V roce 1678 vypukl mor na Balkáně a na Moravu se dostal v roce 1680. Měnín se takřka vylidnil. Odešel i Zacharias Lízal prokazatelně se dvěma syny do Nikolčic za novou manželkou Marianou.

První hmatatelný důkaz je až zápis svatby v Židlochovické matrice z 31.1.1694 o svatbě Thomase a Doroty Uhlířové ze Žabčic :

Mám doklady pouze o třech dětech z tohoto manželství. Na vině asi bude vpád uherských rebelů na jihovýchodní Moravu pod vedením šlechtice Bočkaje v létech 1703-1708. právě v těchto létech chy bý matriční záznamy v Nikolčicích.

O prvním, o Jiříkovi víme že se narodil 9.4.1702 v Nikolčicích a dále již nic.

O druhém dítěti, Thomasovi zase víme že zemřel 16.4.1727 ve věku 25 roků, to by se asi musel narodit spolu s Jiříkem což je dosti nepravděpodobné a bude asi starší (i podle jména po otci).

Třetím je můj předek Joseph Lízal o němž nevíme kdy se narodil. 

Thomas umírá 7.11.1728 v Nikolčicích. jeho manželka až 19.2.1738. V zápisu je uvedena jako žebračka. Proč? Její syn Josephus byl stále na živu.

Joannes Lízal 1798

Tento můj předek asi získal své křestní jméno po svém dědovi. Narodil se jako třetí v pořadí deseti sourozenců z nich přežil pouze Joannes a jeho, o dva roky mladší sestra Anna.
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4130/?strana=15

Narodil se v roce 1798 stejně jako náš "buditel" Palacký. V témže roce zemřel Casanova. Ve věku sedmi let zažil Napoleona na Moravě a přišel při tom o dva bratry.
Ve věku 23 roků si bere za manželku Annu Čermákovu z Moutnic. Šlo o nejstarší dítě půllánového sedláka Josefa Čermáka z č.1 (u hlavní silnice oproti kostelu). Stává se také dědičným držitelem gruntu po svém otci. Za svého života, v roce 1850 vyplatí tento grunt z majetku Chrlického panství olomouckého biskupa a stává se jeho jediným vlastníkem.
Na prostorném gruntu č.10, jenž v té době zahrňoval dnešní čísla popisná 10+40+83, žil se svými rodiči.  Měli s manželkou 6 dětí a 5 dochovali do dospělosti. Umřel jim pouze prvorozený Joseph ve věku 3 měsíce.
Franz Lízal 1823-1909 si vezme Julianu Poláčkovu z Těšan a budou spolu vychovávat svých 7 dětí na domě číslo 11. Jejich poslední syn Ondřej se stane zakladatelem jedné ze dvou větví zdejších Lízalů.
Magdalena Lízalová 1826 si ve stejný den jako bratr Franz vezme Josepha Poláčka z Těšan a stanou se i švagry. V jejich domě se seznámí Anna Lízalová (jejich neteř od France) s Francem Urbanem a začne skutečný příběh jenž se stane předlohou díla Maryša.
Marianna Lízalová 1829 se provdá do Moutnic-Rozařína za Phillipa Handla. Jejich dcera Anna se provdá za těšaňáka Tobiase Bučka a ti budou mít syna Tobiase jenž se stane právníkem v Brně.
Amália Lízalová 1832 se neprovdá a na rodném domě zemře ve věku 41 roků.
Joseph Lízal 1837 převezme grunt č.10 a ožení se s Barborou Buchtovou z Moutnic, stane se pokračovatelem mého rodu, druhé linie Lízalů v Nesvačilce.
Oba synové se stanou zakladateli dvou linií Lízalů jenž zde přetrvali dodnes. K Francově linii patří ti co bydlí na jeho domě, Pavel zvaný Inženýr a Mirek. K nim se přidává Karel a Radek.. Patřil tam i Vašek Lízal předseda JZD a Anna Lízalová svojí smrtí předurčila roli pro Maryšu v Těšanech.
K Josefově linii patřím já, mj synovec Lubomír a také Pavel zvaný Cvrnda.
Oba synové zásadně rozdělí rody Lízalů v Nesvačilce. Jejich dvě linie jsou v obci zastoupeny dodnes dominantně.
V roce 1833 zakoupil sousední grunt č.11 a hospodařil na dvou gruntech a byl tedy pololáník. Všechny grunty v Nesvačilce byly čtvrtlány. Po svatbě syna Františka mu tento grunt přenechá.
          On zemřel ve věku 70 roků na Štědrý den 1868 a manželka jej následovala za 3 roky, takže také v sedmdesáti letech.