Jan Hladík na Facebook:
Obecně se dá postavení poddaných rozdělit na tzv. "osedlé obyvatelstvo" a "neosedlé". Za osedlé lze považovat zámožné sedláky, rychtáře (ten zastupoval nejvyšší vrchnostenskou funkci ve vsi a mnohdy i ves reprezentoval a byl odpovědný za případná povstání a rebélie), dále střední rolníky (chalupníky a zahradníky) a drobné rolníky. A jako neosedlé obyvatelstvo můžeme považovat podruhy, různá čeládka a vesnickou chudinu.
Co se týče nevolnictví, tak to se u nás začíná projevovat od 17. století a v podstatě tato "osobní závislost" na daném místě a halda povinností znamenala, že průměrně člověk poznal zhruba 20-30km krajiny od svého domova (tzv. životní rádius). Představte si, jak by pro nás bylo dnes frustrující, kdybychom se nepohnuli za hranici 30km od místa bydliště..
Co se týče ve vztahu k vrchnosti, tak nevolníci odváděli různé druhy rent, dávek a povinností - včetně známé roboty. V podstatě bylo nejčastější, že:
1) museli odevzdávat peněžní rentu, čož byly pravidelné platby závislé na velikosti gruntu. VRCHNOST
2) odevzdávali naturální dávky VRCHNOST
3) zastávali pracovní povinnosti - robota (ta pro sedláka znamenala největší zátěž) VRCHNOST
4) odevzdávali desátek (10% z úrody) CÍRKEV
5) a ještě museli odevzdávat berně PANOVNÍKOVI
Tento vztah vlastně fungoval v našich zemích do roku 1848, prakticky do roku 1850. V ten rok si mohli držitelé půdy svá pole a domy odkoupit.
Žádné komentáře:
Okomentovat