Nevolnictví

Jan Hladík na Facebook:
Obecně se dá postavení poddaných rozdělit na tzv. "osedlé obyvatelstvo" a "neosedlé". Za osedlé lze považovat zámožné sedláky, rychtáře (ten zastupoval nejvyšší vrchnostenskou funkci ve vsi a mnohdy i ves reprezentoval a byl odpovědný za případná povstání a rebélie), dále střední rolníky (chalupníky a zahradníky) a drobné rolníky. A jako neosedlé obyvatelstvo můžeme považovat podruhy, různá čeládka a vesnickou chudinu.
Co se týče nevolnictví, tak to se u nás začíná projevovat od 17. století a v podstatě tato "osobní závislost" na daném místě a halda povinností znamenala, že průměrně člověk poznal zhruba 20-30km krajiny od svého domova (tzv. životní rádius). Představte si, jak by pro nás bylo dnes frustrující, kdybychom se nepohnuli za hranici 30km od místa bydliště.. :/
Co se týče ve vztahu k vrchnosti, tak nevolníci odváděli různé druhy rent, dávek a povinností - včetně známé roboty. V podstatě bylo nejčastější, že:
1) museli odevzdávat peněžní rentu, čož byly pravidelné platby závislé na velikosti gruntu. VRCHNOST
2) odevzdávali naturální dávky VRCHNOST
3) zastávali pracovní povinnosti - robota (ta pro sedláka znamenala největší zátěž) VRCHNOST
4) odevzdávali desátek (10% z úrody) CÍRKEV
5) a ještě museli odevzdávat berně PANOVNÍKOVI

Tento vztah vlastně fungoval v našich zemích do roku 1848, prakticky do roku 1850. V ten rok si mohli držitelé půdy svá pole a domy odkoupit.

Jan Lízal 1862

Můj pradědeček.
Narodil se jako první dítě Josephu Lízalovi z č.10 a Barboře Buchtové z Moutnic č.6, dne 21.3.1862
Oženil se v 21 letech s o 4 roky starší Marií Sedláčkovou z č.13, jež stojí oproti domu č.10. Marie již byla vdovou po Peregrínu Královi kterého si vzala v roce 1879. Měli spolu syny Jana a Peregrína Královi. Jan zemřel v dětském věku a Preregrín (pravděpodobně) v roce 1944 na čísle 72, tenkráte stojící dům oproti škole. Nevím zda byl vychováván matkou či rodinou zemřelého otce.
Dospělosti se dožilo pět dětí od Jana a Marie:
Anežka Lízalová 1887 si vezme mého pradědečka ze strany matky, Jana Sedláčka
Veronika Lízalová 1891 se provdá do Blučiny za Františka Hanuše
Marie Lízalová 1894 si vezme Adolfa Žáčka z Moutnic č.2, jejich dcera se provdá za Karla Hrdličku
Jan Lízal 1898 si vezme Gabrielu Husákovu a stane se mým dědečkem
Leopold Lízal 1900 dostane půlku domu č.10 jako číslo 83 a ožení se s Anežkou Lízalovou z Moutnic

Veronika Hanušová

 Marie Žáčková

 Jan Lízal

 Anežka Sedláčková

 Leopold Lízal

--

Z manželčiny "strany" se stal švagrem Jana Lízala  Joannes Doležal jenž si vzal za manželku Agnes Sedláčkovu.. jejich vnoučata již někteří pamatujeme. Jsou jimi Jan Doležal z č.5, František (otec Lídy Fialové) a Anežka Kolaříková z č.44.Je jím i Rudolf Doležal zvaný Rajmuntův (otec Heleny Doležalové)

Švagrem byl i Joannes Doležal a jeho žena Agnes Sedláčková (jejich vnoučata jsou Lída Fialová či Helena Doležalová a další potomci třeba Petr a Tomáš Jáchymovi z Moutnic)

Vít Lízal   19.8.2018

Joseph Lízal 1837

Narodil se jako poslední dítě Joannesovi Lízalovi a Anně Čermákové z Moutnic 19. prosince 1837.

Jeho starší bratr František již 14 roků hospodařil na vedlejším gruntu č.11, když se Joseph ženil.
5. února 1862 si vzal jednadvacetiletou Barboru Buchtovu z Moutnic č.6.
Že by se vloudila chybička do mé evidence? To by se jejich první dítě narodilo měsíc po svatbě!

Pouze 4 děti se však dožili dospělosti.

Prvorozený Jan Lízal 1862-1912  je mým pradědečkem. Ten se 23.10.1883 oženil s pětadvacetiletou Marií Sedláčkovou,vdovou po Peregrínu Královi.

František Lízal 1865 se oženil v roce 1890 s Marií Tichou z Těšan,  avšak již 17.6.1892 umírá v Těšanech na tuberkulózu,  Marie vdala za Františka Palána z Měnína.

Františka Lízalová  1866  se 3.10.1891 vdává do Divák za Jana Gloce jehož tatínek se narodil v Nesvačilce č.17 a maminka byla Handlova z Moutnic. Její potomci tam žijí dodnes.

Alfons Lízal 1874-1941 byl v dětském věku dán na vychování ke svému strýci Karlu Buchtovi do Rozárie. Karel byl bezdětný bratr Barbory Buchtové a manžel Evy Adámkové. Tito manželé přenechali svůj grunt Alfonsovi, ale musel si vzít neteř své tety Evy, "jednoduchou" Jenovéfu Adámkovu. Tím rozšířil majetek i o pole z rodiny Adámkovi. V létech 1919- 1924 byl starostou Rozírie. Jeho potomci Drahonští (Jana) žijí v Moutnicích a Lízali (Petr)ve Velkém Beranově.

Jejich sourozenci umírali již v kojeneckém věku až na Annu jíž bylo již 9 roků.

Sám Josef umírá 21.1.1884 ve věku 47 roků. Je tedy jasné, že se nedožil žádného vnoučete.  Jeho manželka Barbara jej přežije do roku 1902.

Thomas Lízal 1672

Dlouho jsem podléhal získané myšlence, že v mém rodokmenu je po Zachariasovi jeho syn Martin. Až v roce 2017 mne Jiří Nečas upozornil, že jeho bratr Jaroslav objevil záznamy o pozemcích v Nikolčicích z nichž vyplývá, že Josef Lízal je synem Tomáše a ne Martina.

Záznam se zdá být nepřehledný. Uprostřed je jako první zapsán Thomas Lÿsal a Dorota. Po nich jej získal Joseph, jenž je napsán z důvodů místa nad nimi. Byl škrtnut když pozemek přešel na Jana Janečka. Z toho, že za jménem Josefa není jeho příjmení se usuzuje, že byl stejného příjmení jako předchozí majitel a musí být tedy synem Tomáše. Jiný Joseph Lízal tam již nebyl.

Tolik na úvod abych vysvětlil svůj (a nejen svůj)omyl.

Musel se narodit okolo roku 1672, tedy starší Martina. Otci Zachariasovi muselo být kolem 40ti roků. Usuzuji z toho, že ten musel mít více jak 20 roků když vlastnil půllán v Měníně v roce 1656  ,tedy se musel narodit okolo roku 1630. 

 Zápis o Tomášově narození se nenajde stejně jako u Martina. Měnínská matrika začíná podzimem 1675, jen o málo později něž bych potřeboval. V roce 1678 vypukl mor na Balkáně a na Moravu se dostal v roce 1680. Měnín se takřka vylidnil. Odešel i Zacharias Lízal prokazatelně se dvěma syny do Nikolčic za novou manželkou Marianou.

První hmatatelný důkaz je až zápis svatby v Židlochovické matrice z 31.1.1694 o svatbě Thomase a Doroty Uhlířové ze Žabčic :

Mám doklady pouze o třech dětech z tohoto manželství. Na vině asi bude vpád uherských rebelů na jihovýchodní Moravu pod vedením šlechtice Bočkaje v létech 1703-1708. právě v těchto létech chy bý matriční záznamy v Nikolčicích.

O prvním, o Jiříkovi víme že se narodil 9.4.1702 v Nikolčicích a dále již nic.

O druhém dítěti, Thomasovi zase víme že zemřel 16.4.1727 ve věku 25 roků, to by se asi musel narodit spolu s Jiříkem což je dosti nepravděpodobné a bude asi starší (i podle jména po otci).

Třetím je můj předek Joseph Lízal o němž nevíme kdy se narodil. 

Thomas umírá 7.11.1728 v Nikolčicích. jeho manželka až 19.2.1738. V zápisu je uvedena jako žebračka. Proč? Její syn Josephus byl stále na živu.

Joannes Lízal 1798

Tento můj předek asi získal své křestní jméno po svém dědovi. Narodil se jako třetí v pořadí deseti sourozenců z nich přežil pouze Joannes a jeho, o dva roky mladší sestra Anna.
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4130/?strana=15

Narodil se v roce 1798 stejně jako náš "buditel" Palacký. V témže roce zemřel Casanova. Ve věku sedmi let zažil Napoleona na Moravě a přišel při tom o dva bratry.
Ve věku 23 roků si bere za manželku Annu Čermákovu z Moutnic. Šlo o nejstarší dítě půllánového sedláka Josefa Čermáka z č.1 (u hlavní silnice oproti kostelu). Stává se také dědičným držitelem gruntu po svém otci. Za svého života, v roce 1850 vyplatí tento grunt z majetku Chrlického panství olomouckého biskupa a stává se jeho jediným vlastníkem.
Na prostorném gruntu č.10, jenž v té době zahrňoval dnešní čísla popisná 10+40+83, žil se svými rodiči.  Měli s manželkou 6 dětí a 5 dochovali do dospělosti. Umřel jim pouze prvorozený Joseph ve věku 3 měsíce.
Franz Lízal 1823-1909 si vezme Julianu Poláčkovu z Těšan a budou spolu vychovávat svých 7 dětí na domě číslo 11. Jejich poslední syn Ondřej se stane zakladatelem jedné ze dvou větví zdejších Lízalů.
Magdalena Lízalová 1826 si ve stejný den jako bratr Franz vezme Josepha Poláčka z Těšan a stanou se i švagry. V jejich domě se seznámí Anna Lízalová (jejich neteř od France) s Francem Urbanem a začne skutečný příběh jenž se stane předlohou díla Maryša.
Marianna Lízalová 1829 se provdá do Moutnic-Rozařína za Phillipa Handla. Jejich dcera Anna se provdá za těšaňáka Tobiase Bučka a ti budou mít syna Tobiase jenž se stane právníkem v Brně.
Amália Lízalová 1832 se neprovdá a na rodném domě zemře ve věku 41 roků.
Joseph Lízal 1837 převezme grunt č.10 a ožení se s Barborou Buchtovou z Moutnic, stane se pokračovatelem mého rodu, druhé linie Lízalů v Nesvačilce.
Oba synové se stanou zakladateli dvou linií Lízalů jenž zde přetrvali dodnes. K Francově linii patří ti co bydlí na jeho domě, Pavel zvaný Inženýr a Mirek. K nim se přidává Karel a Radek.. Patřil tam i Vašek Lízal předseda JZD a Anna Lízalová svojí smrtí předurčila roli pro Maryšu v Těšanech.
K Josefově linii patřím já, mj synovec Lubomír a také Pavel zvaný Cvrnda.
Oba synové zásadně rozdělí rody Lízalů v Nesvačilce. Jejich dvě linie jsou v obci zastoupeny dodnes dominantně.
V roce 1833 zakoupil sousední grunt č.11 a hospodařil na dvou gruntech a byl tedy pololáník. Všechny grunty v Nesvačilce byly čtvrtlány. Po svatbě syna Františka mu tento grunt přenechá.
          On zemřel ve věku 70 roků na Štědrý den 1868 a manželka jej následovala za 3 roky, takže také v sedmdesáti letech.

Franciscus Lízal 1769

30.1.1769 Nesvačilka 20 - 1856 Nesvačilka 10

V představování mužské linie se dostávám k předkům jenž již ovlivňují nás pomocí astrologie.
Jde o pradědečka mého pradědečka jenž má dle astrologie ovlivňovat můj osud. Jak to nevím.

http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=97

V jeho věku 5 roků  (1774) vydává Marie Teresie výnos o všeobecném vzdělání dětí všech poddaných a tak se Franz naučí číst a psát. Bylo by zajímavé zjistit jak takové učení probíhalo.          V Nesvačilské gruntovní knize 1793 se tak jako jeden z mála dokáže podepsat vlastním jménem a příjmením. Možná jako první z Lízalů.

Jeho podpis jako držitele gruntu č.31 jenž za nedlouho vymění za číslo 10. Je mu právě 24 roků. je podruhé ženatý, nyní s Kateřinou Truhlářovou, ale všechny 3 jeho děti jsou mrtvé stejně jako první manželka Anna Horáčková z č.9. Tu si vzal 20.11.1787 ve věku necelých 19 roků. Nevěsta byla o tři roky starší. První syn Andreas se jim narodil více jak rok po svatbě na jeho rodném domě č.20, ale ihned umírá. Druhý Jacob je již narodil na gruntu č.35 a i ten do 5ti dnů umírá protože jeho matka jeho porod nepřežila.

Již za dva měsíce po pohřbu se Franz žení se sedmnáctiletou Kateřinou Truhlářovou. Dcerou z ovčáckého rodu Truhlářů jenž se pohybuje okolním krajem. Historie ukáže že šlo o dobrou volbu. Z manželství vzejde 10 dětí. Dospělosti a založení vlastní rodiny se však dožijí pouze dvě.

Joannes se dožije 70ti roků a do života vypraví 4 děti. Chlapci zůstanou ve vsi na č. 10 a vedlejším č.11. Dívky se provdají do Těšan a Moutnic.

Anna Maria je provdána za celoláníka Hieronimuse Vahalu z Těšan. Porodí 8 dětí a zemře v 35ti letech.

Franciscus s rodinou zažil bitvu u Slavkova v roce 1805 přímo "na vlastní kůži".

. Na živu měli čtyři děti. Po odchodu francouzské armády v lednu 1806 zůstali jen ti starší, Joannes a Anna Maria. Tříletý Franz a roční Peregrín v lednu zemřeli.Totéž postihlo i dceru jeho bratra Martina a stejně starou dceru bratránka Jakuba z č.7.

Hladové útrapy nepřežila i matka jeho manželky Kateřiny paní Eleonora (54r.)rozená Klanicová.

Ten zlý čas již zažili na gruntě č.10, kde jsem se o mnoho let později narodil můj bratr Pavel (asi poslední kdo má v rodném listě narození Nesvačilka). Proč se vyměnili grunt č.31 se svým synovcem Franzem Gärtnerem (syn od švagrové Rosalie rozené Truhlářové), jenž dle gruntovní knihy postavil, za č.10 ale nezjistím. Možná byl větší a s lepšími polnostmi. Tak že tam od roku1798 byli Lízali až do roku 1957 kdy můj otec dům prodal své sestře Ludmile Doležalové.  Tenkráte onen grunt tvořili dnešní čísla popisná 10 + 40 a také 83. Z potomků Lízalů tam žijí dnes pouze Vozdečtí. 

On dal život 12ti dětem, avšak vnoučat se dočkal od pouhých dvou. 

je mi záhadou kdy zemřel. Když zemřela 23.9.1856 jeho manželka, tak je tam uvedena již jako vdova. Snad bude rokem úmrtí rok 1849 kdy je v indexu zapsán Franz Lízal, ale není v matrice zemřelých v Nesvačilce. Franc i Catherine se dožili požehnaného věku osmdesáti roků.

Joannes Lízal 1733

1733 Nikolčice - 24.2.1792 Nesvačilka

Opět "stará písnička" nemám doklad o narození. Dle věku při úmrtí to bude asi rok 1733. V tom roce odešel ze Šitbořic kněz Jiří Dočkal a nastoupil Kašpar Jedlička a je možné že tam došlo ke ztrátě dat, tedy spíše nezapsání do matriky. Faktem je že u ostatních písmen v indexu narození v 1733 zápisy jsou provedeny.
Joannes byl druhorozený z pěti bratrů, sestru neměli. Na rodinném gruntu č.67 zůstal třetí v pořadí Pawel. Thomas s Antonem zůstali i po svatbě v Nikolčicích a rozšířili počty Lízalů v obci. Nejmladší Jakub se po svatbě i s manželkou vydal právě za Joannesem do Nesvačilky, ale to předbíhám.
Asi ve 23 letech jej farář Ondřej Einvasser , pravděpodobně ve starém kostele v Nikolčicích oddal 13.1.1756 s Catherine Rosovou. Ten kostel stál na místě dnešního evangelického a byl v roce 1770 zbourán.
První dítě Leopold zemřel měsíc po narození. Po porodu čtvrtého potomka zemřela matka a stejně tak dítě. Joennes zůstal sám s malou dcerkou. V té době nemohl člověk existovat jako solitér a obzvláště ne s dítětem. Společnost byla vystavena na rodině, na společné práci.
Partnerku nenašel ve vlastní obci, ale až v Nesvačilce. Možnou vazbou je že tam působil ovčák z rodu Truhlářů jenž působili v Nikolčicích a je možné že informaci o volném gruntu a ženě tam přinesl.
http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/4541/?strana=182

Pravděpodobně v Žatčanském kostele (filiálka farnosti Újezd u Brna) si dne 28.2.1764 bere vdovu Rosalii Ježkovu. Ta se narodila v Šaraticích roku 1721 jako Holoubková a byla již matkou 4 dětí.Žijící byli pouze dvě. Z jejich svazku nebylo dítě a Rosa umírá 05.11.1765. Její první manžel Václav Ježek byl ročník 1703 a od roku 1736 žil v Nesvačilce na č.20. Svatbu měli v roce 1750.

Za necelé dva měsíce si třiatřicetiletý vdovec Joannes, s třemi dětmi, bere devatenáctiletou místní dívku Marii Annu Chmelařovu. Historie dokáže, že to byla dobrá volba. Svatba byla 15.1.1766 a již 25.8.1766 se jim rodí syn František. Další, do počtu 14, se budou rodit až do roku 1789. Dětská léta přežije pouze pětice:
Fransig nar.1769
Martin        1770
Maria Anna 1772
Barbara       1777
Andreas       1784
Georg          1789
Všechny děti se narodily na čísle 20 až na posledního Georga. Ten se narodil na č. 14 kam asi rodiče odešli a grunt přenechali nejstaršímu synovi Fransigovi, jenž byl již poprvé ženat.

Druhorozený Martin si vezme, dceru učitele, Franziscu Glocovu z Těšan a budou žít na č.20. Z jejich šesti dětí přežije pouze syn Franz jenž je pro mne důležitý jako předek i z matčiny strany. Moje babička Františka Sedláčková rozená Vahalová měla babičku Marii Annu Lízalovu a ta měla dědečka právě toho Franze Lízala od Martina. Otec Martin umírá již v roce 1809 ve věku 38 roků. Vdova Franzisca si bere Fabiana Neumana z č.28 a děti se na č.20 rodí dál, ale již jsou Neumanovi. Franzisca zemře v roce 1822 a Fabianovi Neumanovi se zde ještě narodí dvě děti s Marií Annou Královou než grunt přejde na čerstvě ženatého Franze Lízala. Ten jej roku 1848 přenechá dceři Apolloniji a jejímu Manželovi Franci Ostrovskému z Moutnic.

Marie Anna "udělá terno" a vezme si celoláníka Martina Bedřicha z Újezda u Brna. Její dcera Cecílie se provdá zpět do Nesvačilky za Peregrína Sedláčka a tím opět obohatí můj rodokmen z matčiny strany. Bohužel umírá již v roce 1802 ve věku 27 roků.

Barbora se provdá do Otnic za pololáníka Antona Moritze. V matrice Otnic jsem našel 8 jejich dětí. Ona umírá ve věku 39 roků 13.05.1816.  Z jejích dětí jsem našel dvě svatby dcery Cecílie, ale obě manželství byla bezdětná.

Nejmladší Georg bude žít Moutnicích s Annou Hrdou a po té i s Mariannou Handlovou. Po sňatku s Veronikou Matýškovou z Nikolčic se stěhuje do Nesvačilky na č.28. Jedna větevjeho rodu končí v Němčanech a další v Židlochovicích.

Rodokmen větve z Němčan

Franciscus bude pokračovatelem mého rodu.
Josefínský katastr půdy, z roku 1788,  udává Joannese Lízala jako držitele domů a polností na číslech  8 a 20. Ze starších dokumentů je jasné že ty domy vlastnil i v roce 1776. Muselo jít o velice agilního člověka. Jeho švagr Anton Chmelař vlastnil domy č.5 a č.6. Při zakládáni obce v roce 1715 bylo ke každému domu přiděleno 20 měřic polí což bylo značeno jako čtvrtlán.
V roce 1791 při soupisu půdy je podepsán Joannes jako rychtář.
Umírá ve věku 60 roků  24.02.1792 na č.20 u syna Martina.
Jeho poslední manželka Marie Anna se narodila v Újezdu u Brna Anně Sumperové z Hostěrádek a Jakubovi Chmelařovi jenž pocházel z Letošova jenž je nyní součástí Nesovic u Bučovic. Tito manželé se přestěhovali do Nesvačilky a zde také zemřeli. Jejich potomci byli velice početná rodina ve vsi. Jejich geny jsou obsaženy ve všech rodech z té doby.
Jsem přesvědčen že Joannes stojí i za příchodem Husáků do obce. Kmotrem jeho dětí s Marií Annou byl vždy Franc Husák z Těšan, jenž se v roce 1775 přistěhoval do Nesvačilky na č.4.
Jistě také stál za sňatkem jeho nejmladšího bratra Jakuba s Rosalií Veselou z č.2 v roce 1772 a také za příchodem svého bratrance Johana Lízala na dům č.7.
        Joannes měl tedy 19 dětí, ale pouze 5 se dožilo dospělosti a založilo vlastní rodiny.
K těm svým dětem vychovával i dceru své druhé manželky Teresie, po které zdědil dům č.20. Jmenovala se Anna Ježková a Joannes ji provdal v roce 1778 za Antona Neumana z Měnína.

VL